Karel IV.

Po smrti krále Jana Lucemburského se stal dědicem Českého království Václav, syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Byl vychován na dvoře francouzského krále. Zde získal velmi kvalitní vzdělání a přijal jméno Karel podle svého kmotra, francouzského krále. Na přání šlechty a se svolením otce se ve svých sedmnácti letech vrátil do českých zemí, aby obnovil pořádek a vážnost krále. Byl jmenován markrabětem moravským, ale začal spravovat všechny země Českého království. Všude totiž panoval neklid, království bylo zchudlé, královské hrady a statky byly zastaveny bohatým šlechticům, na cestách řádily bandy loupeživých rytířů. Obchod vázl, lidé si nebyli jisti ani svými životy. Karel od počátku vlády hledal oporu u části české šlechty, silných klášterů, biskupství i významných měst. Snažil se vládnout spravedlivě a co nejlépe si počínat jako dobrý hospodář.

Hned po svém příjezdu do českých zemí nalezl království v zuboženém stavu. Pražský hrad byl neobyvatelný, a tak Karel musel bydlet v jednom z měšťanských domů. Nesetkal se ani se svou matkou, ta již před třemi lety zemřela. Karel vykupoval zpět zastavené královské statky, platil otcovy dluhy. Bojoval s loupeživými bandami, přísně trestal všechny zločiny. S papežem sjednal povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Tím omezil vliv německého arcibiskupství na církev v Čechách.

Ještě za života svého otce, roku 1346, byl zvolen římským a českým králem, v roce 1355 se stal císařem. Ihned po královské korunovaci začal uskutečňovat plány na povznesení Čech a zvláště Prahy. Na Pražském hradě nechal opravit opevnění, začal budovat nový královský palác a katedrálu svatého Víta. Oba břehy Vltavy nechal spojit kamenným mostem. V sousedství Starého Města založil Nové Město pražské.