Rod Habsburků u nás vládl od doby zvolení nového krále Ferdinanda I. až do roku 1918. Nad říší Habsburků slunce nezapadalo, avšak Habsburkové vládli z Vídně. S jedinou výjimkou – tou byla vláda Rudolfa II. Tehdy se Praha z provinčního města stala městem, kam přijížděli slavní umělci a učenci z celé Evropy. Po Rudolfově smrti další habsburští císaři utlačovali České království i jeho obyvatele, až se čeští páni vzbouřili.  Pražské povstání Habsburkové za pomoci silné armády potlačili. Porážka i následná třicetiletá válka přinesly do českých zemí neštěstí a bídu. Kdo se nestal katolíkem, musel odejít do ciziny. To postihlo i největšího učence 17. století – Jana Amose Komenského.

Období po Bílé hoře se často označuje jako doba temna. České země muselo opustit mnoho lidí a šlechta se národu odcizila. Právě tehdy však vznikaly po celé naší zemi překrásné stavby v barokním slohu. Byly to jednak šlechtické zámky a paláce, ale i vesnické kostely, městské domy a venkovská stavení. Cesty lemovala boží muka. V Českém království působili slavní malíři a sochaři či hudební skladatelé.