V 18. století se v našich zemích stále více ukazovalo, že řemeslnická malovýroba už nestačí pokrýt potřeby obyvatel. Řemeslníci už dále nemohli zvyšovat výrobu, protože jim to dosavadní předpisy cechů neumožňovaly. Počet obyvatel však trvale stoupal. Proto začaly vznikat velké dílny, kterým se říkalo manufaktury. Pracovalo v nich více dělníků než v malých řemeslnických provozech. Do manufaktur byly postupně zaváděny první stroje – byly poháněny vodou a později parním strojem.

V první polovině 19. století se v českých zemích postupně měnila manufakturní výroba ve strojovou. Začaly vznikat továrny a v nich se uplatňovaly parní stroje, které uváděly do provozu celou soustavu jiných pracovních strojů. Parní stroj se začal využívat i v dopravě – na železnici i na silnici. Zrychlená doprava díky zavedení železničních tratí urychlovala rozvoj strojové výroby a obchodu. Zdokonalovala se výroba železa, vznikal strojírenský průmysl, rozvíjela se těžba uhlí. České země se stávaly střediskem průmyslové výroby v Rakousku.

Díky elektřině se výroba rozvíjela stále více. Stroje byly mnohem výkonnější než dosud vládnoucí pára. Navíc se elektřina mohla zavádět skoro všude.