Syn Přemysla Otakara II., Václav II., byl teprve sedmiletý, když jeho otec zahynul ve válce. Němečtí vévodové ho uvěznili a v Čechách a na Moravě začaly tlupy německých zbrojnošů loupit. Teprve po pěti letech se české šlechtě podařilo dostat krále zpět do země. Ta začala znovu vzkvétat. Bohatství stříbrných dolů dokázal Václav II. dobře využít. Zavedl nové peníze – pražské groše. Díky pevně stanovenému obsahu stříbra se staly jednou z nejstabilnějších měn v Evropě.

Václav II. nebyl válečník jako jeho otec, byl však panovníkem moudrým. Oženil se například s dcerou otcova životního nepřítele, Jitkou Habsburskou. Po její smrti se oženil s polskou princeznou Eliškou Rejčkou a stal se polským králem. Po korunovaci začal upevňovat spojení obou zemí s cílem vytvořit velkou jednotnou říši. Vzápětí pro svého dvanáctiletého syna získal uherský trůn. Přemyslovské panství se tak rozpínalo od Baltu až k Bulharsku. Na jaře roku 1305 Václav II. těžce onemocněl. Umíral na souchotiny (tuberkulózu).

Václav III. po smrti svého otce v roce 1305 ale neměl dost sil uhájit tři královské koruny. Vzdal se Uher a vypravil se s vojskem do Polska, aby zde uhájil svou moc. V Olomouci byl nenadále neznámým vrahem zabit. Protože neměl následníka, vymřel rod Přemyslovců 4. srpna 1306 po více než čtyř stech letech po meči. Z významných představitelů rodu Přemyslovců zůstaly naživu pouze dcery Václava II., starší Anna a mladší Eliška, a ovdovělá královna Eliška Rejčka. Ve vládě se několik let střídal nový manžel ovdovělé královny a manžel princezny Anny.