Nejstarší syn Marie Terezie, Josef II., pokračoval po převzetí vlády v pokrokových změnách ještě důrazněji. Věřil v rozhodující úlohu panovníka a jeho odpovědnost za obecné blaho, chtěl lidi osvítit věděním, aby používali svého rozumu. Proto se mu říká osvícenský panovník. Byl velmi pracovitý, svou vládu opíral o armádu, úředníky a policii. Pomocí reforem se snažil vytvořit jednotný a velmi silný stát. V roce 1781 zrušil nevolnictví, poddaní se mohli volně stěhovat, vybrat si řemeslo, kterému se chtěli vyučit, studovat na školách. Chudé děti z venkova nejčastěji mířily do církevních škol, kde se neplatilo ani za ubytování, ani za stravu. Všichni lidé byli prohlášeni svobodnými občany, poddaným však zůstala dále povinnost roboty a odvádění poddanských dávek vrchnosti.

Josef II. vládl jen deset let, přesto prosadil mnoho změn, kterými se snažil zlepšit život prostého lidu. Kromě zrušení nevolnictví vydal více než 6 000 dalších nařízení. Velmi důležité bylo vyhlášení náboženské svobody v roce 1781, toleranční patent. Lidé už nemuseli povinně vyznávat katolickou víru, měli povoleno i jiné církevní učení. Toleranční patent také omezil počet různých církevních obřadů a svátků nebo zakázal vyzvánění při bouřkách. Aby omezil moc katolické církve, zrušil kláštery, které nevykonávaly prospěšnou činnost. Ponechal jen ty, které se staraly o chudé a nemocné nebo se věnovaly výuce. Ze zrušených klášterů nařídil vybudovat nemocnice a ústavy pro chudé a sirotky. Při rušení klášterů došlo ovšem i ke zničení mnoha kulturních památek, především bohatých klášterních knihoven. Na mnoha místech v Čechách dal Josef II. vystavět silné pevnosti – v Hradci Králové, Brně, Josefově.