Břetislav trpěl pocitem méněcennosti z toho, že je nemanželský syn a dokonce po matce pradlence neurozeného původu. Proto se rozhodl, že si vybere urozenou manželku, která mu měla získat podporu českých předáků. Jeho volba padla na Jitku ze Schweinfurtu, dceru markraběte Jindřicha. Uvědomoval si ovšem, že jako devatenáctiletý budoucí kníže má velmi malou naději získat ji oficiální cestou. A tak zvolil podle svého názoru jediné bezpečné řešení: únos z kláštera.

Celá akce byla dobře promyšlená. Břetislav navštívil s několika svými muži ženský klášter ve Schweinfurtu. Vydávali se za unavené pocestné a žádali o nocleh. Další bojovníci se uložili ke spánku ve stanech v okolí. K návštěvě si Břetislav vybral den předcházející svátku, na jehož oslavu chovanky výjimečně opouštěly prostor vyhrazený řeholnicím. Jinak by neměl šanci dostat se do Jitčiny blízkosti. Protože ji ale nikdy předtím neviděl, šlo zřejmě o předem dohodnutou akci, s níž nevěsta souhlasila. Zřejmě to celé pomohl zorganizovat Břetislavův otec, Oldřich.

Břetislav po nebezpečném únosu ujížděl se svou vyvolenou v doprovodu několika svých mužů z kláštera k otci do Prahy a poté do Olomouce, kde z jeho pověření vládl. Podle některých pramenů si vzal Jitku za manželku již v roce únosu, podle jiných až osm let poté. Pro druhou verzi svědčí fakt, že první dítě se jim narodilo až deset let poté, co dívka opustila klášter. Když Břetislav v roce 1054 na hradě v Chrudimi onemocněl, dostal strach, že jeho synové začnou mezi sebou bojovat o moc a tím uškodí zemi. Proto svolal své věrné a požádal je, aby pomohli nadále zachovávat stařešinské ustanovení, které zavedl. Podle něj měl na knížecí trůn vždy usedat nejstarší člen rodu.