Brzy po skončení husitských válek vznikla v Čechách nová církev. Tvořili ji lidé, kteří chtěli žít v opravdové zbožnosti, podle božích přikázání. Říkali si čeští bratři. Odmítali násilí a chtěli, aby se každý člověk živil poctivou prací. Nepotřebovali kostely, k bohoslužbám jim stačilo to nejskromnější vybavení. Tato církev existovala v rozporu s tehdejším právem, které uznávalo pouze katolickou a kališnickou církev.

Pokud Jednota bratrská působila v odlehlých krajích v několika vesnicích, nikoho nezajímala. Jakmile se začala veřejně projevovat, vystoupil proti ní Jiří z Poděbrad. Král nechtěl připustit obvinění, že povoluje v Čechách kacířské sekty. Jednota však získávala další přívržence, hlavně mezi prostými lidmi z venkova, ale přidalo se k ní i několik nižších šlechticů. Členové Jednoty bratrské se zasloužili o vydání mnoha knih, rozvíjeli český jazyk a českou vzdělanost. Ve městě Kralice na Moravě měli svou tiskárnu, ve které vytiskli vlastní překlad bible – Bibli kralickou.