V další fázi se materiál překládal do okovů, proutěných košů nebo měchů z volské kůže a vytahoval se na povrch. Pro svislou dopravu na malé vzdálenosti se používaly hašply – vrátky, které obsluhovali obvykle dva hašplíři. Vrátkem se vytahovaly náklady o hmotnosti do 70 kg. U hlubších šachet se stavěly důlní žentoury, neboli trejvy. Základní součástí trejvu je svislý hřídel, v jehož horní části je lanový buben, v dolní části vodorovně zasazené trámky, ke kterým se připřahovaly koně. Hřídel se otáčel v železných čepech, z nichž jeden byl zapuštěn do země, druhý byl ukotven v trámech v horní části stavby. Lano bylo od bubnu vedeno přes kladku nad šachtu. Celé zařízení bývalo kryto šindelovou střechou.