Praotec Čech vládl Čechům spravedlivě, všude řád a kázeň. Lidé byli poctiví, žádné dveře jeden před druhým nezamykali. Měli se dobře a chudý byl jen ten, kdo nechtěl pracovat. Přišel však čas, kdy se dny praotce Čecha naplnily. Jeho smrt oplakali všichni. A bylo třeba určit nástupce. Starší rodu se sešli u Čechovy mohyly a uradili se, že požádají Kroka, muže váženého a proslulého svou poctivostí a spravedlností, aby se stal vojvodou.
Krok převzal čapku zemřelého vládce a jeho vladařskou hůl. Vládl české zemi, rozsuzoval spory a lidi učil moudrosti. Jeho hrad Budeč se stal velmi proslulým místem. Sídlil tu se svými třemi dcerami – Kazi, Tetou a Libuší. Jednou dostal vnuknutí, že jeho hrad neobstojí před nepřáteli a že musí vystavět jiné sídlo. Vybral si posly a nařídil jim: „Zítra před východem slunce se vydejte na stranu, kde je slunce mezi východem a polednem. Jděte tak dlouho, až přijdete k řece. Tam hledejte příhodné místo ke stavbě hradu.“
Poslové hledali, až našli na pravém břehu Vltavy skalnatý ostroh mezi hlubokými lesy.
V modravém šeru se tiše valila široká řeka a v ní se vzhlížela vysoká skála. Krok zde nechal vystavět z širokých klád dubů a smrků mohutný hrad s prostornými staveními a velkým prostranstvím. Kde nebyla strmá skála, vykopali hluboké příkopy a nasypali náspy, které zvýšili roubenou hradbou. Opodál v háji vyvěral pod starými buky silný pramen průzračné vody. Studánce začali říkat Jezerka a hradu, že stál na vysoké skále, Vyšehrad.
Po Krokově smrti se ujala vlády jeho nejmladší dcera Libuše. Žila na Vyšehradě, odkud stejně tak moudře jako její otec vládla svému lidu. Kazi znala všelijaké byliny a koření. Hojila různé neduhy a krotila bolest. Po otcově smrti sídlila na hradě Kazín, který stával poblíž řeky Mže. Nad Mží na vrchu příkré skály si vystavěla hrad i Teta. Její hrad byl velice pevný. Nazýval se Tetín.