Na počátku pravěku se člověk dožíval pouhých 25 – 35 let. Těch, kteří zemřeli v dětství nebo v mládí, bylo neobyčejně mnoho. Předčasnou smrt způsobovala zranění, strádání a nemoci. Lidé pohřbívali buď celá mrtvá těla, nebo zemřelé spalovali.

Rozloučení s mrtvými členy společenství bylo provázeno pohřebními slavnostmi a obřady. Významným obyvatelům vesnice vkládali lidé do hrobu různé milodary – poháry, mince, předměty denní potřeby. Věřili, že mrtvý je bude potřebovat na cestu do záhrobí. Do některých hrobů byly přidány nádoby, které obsahovaly potraviny a nápoje na posmrtnou cestu. Víra v duši člověka a v posmrtný život byla tedy hluboce zakořeněna v myslích pravěkých lidí.