Pravěký člověk se věnoval také umělecké tvorbě. Rád modeloval z hlíny a vyřezával do kostí nebo do mamutích klů. Věřil, že v každé ženě se skrývá zázračná síla, která umožňuje, aby se rodily děti. Proto vznikaly sošky – Venuše – jako symboly plodnosti. Představují většinou stojící neoděnou ženu, jen s naznačeným obličejem a se zdůrazněnou bederní částí. Sošky měly zřejmě přispívat k zachování rodu.

Největší množství různých sošek pochází z Dolních Věstonic, Pavlova nebo Předmostí. Často mají ruce pozvednuté vzhůru jako k modlitbě. Nejznámější je Věstonická Venuše z Dolních Věstonic na jižní Moravě, existuje však množství dalších drobných plastik zobrazujících zvířecí i lidská těla. Sošky vysoké i několik desítek centimetrů pak mohly být zobrazením ženského božstva plodnosti. Další plastiky nalezené na Znojemsku jsou považovány za obětiny užívané při náboženských rituálech.