Ve 2. polovině 19. století se začala běžně využívat také elektřina. Po vynálezu elektromotoru se elektřina uplatnila pro pohon strojů v továrnách i v městské dopravě. Velkou zásluhu na využívání elektrické energie měl český konstruktér a elektrotechnik František Křižík. Proslavil se vynálezem obloukové lampy a stavbou první elektrické dráhy v Praze. Jako první se projížděl pražskými ulicemi v elektromobilu.

Původní řemeslná výroba postupně ustupuje tovární velkovýrobě. Výrobky tak jsou levnější a majitelům továren přinášejí větší zisky. Svoboda podnikání dopomohla některým lidem k takovému bohatství, že se vyrovnají šlechtě. Bohatství přináší továrníkům, bankéřům a velkoobchodníkům také moc. Honba za penězi se proto stává pro mnohé smyslem života.

V nových továrnách pracovalo stále více dělníků, kteří přicházeli do měst z venkova. Pro ně se stavěly činžovní a pavlačové domy. Zásadně se přitom měnila podoba měst. Dláždily se ulice, zavádělo se plynové osvětlení, budovaly se vodovody a kanalizace. Většina dělníků ovšem pracuje až 16 hodin denně a přitom si často nevydělá ani na živobytí. Proto v továrně pracují i jejich ženy a děti. V nemoci a v nezaměstnanosti se o dělníky nikdo nestará. Podstatně lépe se žije v rodinách řemeslníků, obchodníků a úředníků. Především u nich se měnil způsob trávení volného času. Poutě a jarmarky byly doprovázeny zábavnými atrakcemi (kolotoči, cirkusy, střelnicemi). Lidé začali chodit do divadel a kaváren. Mladí lidé se věnovali sportu.