Většina českých politiků, kteří zůstali doma, usilovala o smírné jednání s rakouskou vládou. Jinak tomu bylo s politiky, kteří emigrovali do ciziny. Po začátku války odešli do zahraničí čeští vlastenci Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš. Ve Francii se sešli se Slovákem Milanem Rastislavem Štefánikem. Společně s dalšími spolupracovníky začali organizovat boj proti habsburské monarchii (říkáme tomu zahraniční odboj). Spoléhali na pomoc států západní Evropy a Spojených států amerických při vzniku samostatného československého státu. Podařilo se jim získat pro myšlenku samostatného státu české a slovenské krajany v USA, Velké Británii, Francii a Rusku. Navázali rovněž styky s předními politiky v těchto zemích.

Z Čechů a Slováků žijících v západní Evropě organizovali československé zahraniční vojsko – legie – proti Rakušanům a Němcům. Vojáci, kteří se dostali do zajetí v Rusku, tvořili legie i na východní frontě. Legie byly dobrovolnické vojenské útvary složené z Čechů a Slováků. Legionáři bojovali spolu s dohodovými armádami proti centrálním mocnostem a později také v Rusku proti bolševikům. Jejich celkový počet postupně vzrostl na téměř sto tisíc. Protože v boji byli legionáři velmi stateční, získali si u francouzské, anglické i americké vlády velmi dobrou pověst. Po válce se stali základem československé armády.

Současně docházelo ke stále většímu odporu také v českých zemích. Bída, hlad a nemoci vyvolávaly projevy nespokojenosti. Lidé demonstrovali a stávkovali. Úřady proti nim posílaly četnické oddíly. Četníci používali proti demonstrujícím střelné zbraně, na ulicích zůstávali ležet mrtví a zranění. Ke vzpourám vojáků docházelo i v kasárnách.