Muži české národnosti, kteří narukovali do války, v létě roku 1914 věřili, že do Vánoc budou doma. S tím, jak se válka protahovala, začali se službě v rakouské armádě vyhýbat. Odpor zvyšovala skutečnost, že čeští vojáci byli většinou nasazováni na východní frontu proti Rusům, k nimž je vázala stará slovanská tradice. Mnozí z nich raději přebíhali na druhou stranu fronty, zejména k Francouzům a Rusům. Hlásili se do tamějších armád bojujících proti Rakousku. Věřili totiž, že porážka Rakouska a Německa přinese svobodu českému národu.

Ve válce se postupně začala projevovat převaha tří států – Anglie, Francie a Ruska. Toto seskupení nazývané Dohoda bylo ke konci války podporováno Spojenými státy americkými. Tím se zvýraznila technická vyspělost a ta nakonec rozhodla o vítězství nad Ústředními mocnostmi v čele s Německem a Rakouskem–Uherskem.

Život za války se velmi zhoršil. V zemi byl zaveden polovojenský režim, který postihoval vše české. Přestaly vycházet mnohé české noviny a časopisy, školní učebnice byly cenzurovány, byla zakázána činnost Sokola. Mnozí čeští politici byli uvězněni. Veškerá výroba v továrnách byla podřízena potřebám války. Pracovaly zde ženy nebo děti. Na potraviny a některé druhy spotřebního zboží byl zaveden přídělový lístkový systém. Ceny se neustále zvyšovaly. Nedostatek potravin mnozí řešili nákupy za vysoké ceny na venkově od sedláků. Říkáme tomu černý trh, nebo také keťasení. Podstatně se zhoršila úroveň vyučování ve školách. Učitelé narukovali do armády, výuka se proto omezovala. V zimě byly školy kvůli nedostatku topiva uzavřené úplně.