Rozmach českého národa pokračoval také na počátku 20. století. Češi usilovali o rozšíření svých práv, i když zatím nepožadovali samostatnost a vytvoření vlastního státu. Situace se však změnila po vypuknutí 1. světové války v roce 1914. Česká veřejnost přijala válku s nechutí – Češi nechtěli jít bojovat za císaře. Odpor ještě zvyšovala skutečnost, že čeští vojáci byli nasazováni na východní frontu proti Rusům, k nimž je vázala stará slovanská tradice. Proto mnozí čeští vojáci raději přebíhali do ruského zajetí.

Život za války se velmi zhoršil. Přestaly vycházet mnohé české noviny a časopisy. Zásahům se nevyhnuly ani školní učebnice. Byla zakázána činnost Sokola. Mnozí čeští politici byli uvězněni. Byl zaveden přídělový lístkový systém na potraviny a na některé druhy spotřebního zboží. Po celou dobu války se ceny potravin zvyšovaly, protože jich nebyl dostatek. Válka s sebou přinášela hlad a bídu.

Naši politici v cizině vystoupili proti dalšímu setrvání českých zemí v Rakousku–Uhersku. Zahraniční odboj vsadil na ozbrojený boj proti Rakousku. V zahraničí se vytvářely československé legie, do kterých vstupovali Češi a Slováci, kteří zde byli v zajetí. Legie spolu s dohodovými mocnostmi bojovaly proti Rakousku-Uhersku a Německu.

Se skončením války se začalo Rakousko–Uhersko rozpadat. Západní spojenci spolu se Spojenými státy americkými vyslovili souhlas s rozpadem a umožnili tak vznik samostatného Československa.