Edvard Beneš v září 1948 zemřel a prezidentem se stal Klement Gottwald. Docházelo k zatýkání a věznění odpůrců, mnohdy byli nevinní lidé popraveni pouze proto, že otevřeně nesouhlasili s komunistickou vládou. Mnoho lidí raději uprchlo z Československa do ciziny. Naše země se dostala pod silný vliv Sovětského svazu, došlo k dalšímu znárodňování a k úplné likvidaci soukromého vlastnictví. Byla zakázána svoboda podnikání. Hospodářství bylo řízeno pětiletými plány. Rolníci byli zbaveni půdy a násilím přinuceni hospodařit na polích společně. V roce 1953 zemřel Klement Gottwald, prezidentského úřadu se ujal Antonín Zápotocký. S jeho nástupem byly spojovány naděje na částečnou nápravu režimu. Brzy se ukázalo, že byly liché.

Po uchopení moci slibovali komunisté ráj na zemi. Ten však nepřicházel, proto mezi občany vzrůstala nespokojenost. Většina ovšem měla strach z možných trestů, z vězení nebo z nucených prací v uranových dolech. Lidé jinak mluvili doma, jinak v zaměstnání a na veřejnosti. Kultura a umění podléhaly cenzuře. Ta sledovala noviny, divadla, rozhlas, film, později i televizi a rozhodovala, co se smí psát, tisknout nebo hrát a co bude zakázáno. Žáci ve školách se museli učit podle nařízených plánů a předpisů. Pouze s obtížemi mohli chodit do hodin náboženství.

V roce 1960 prohlásilo vedení komunistické strany v čele s Antonínem Novotným náš stát za socialistický, druhý po Sovětském svazu. Zasedání Národního shromáždění přijalo novou ústavu, ve které deklarovalo vítězství socialismu v Československu. Zároveň legalizovalo nadřazenost komunistické strany nad všemi obyvateli země. Poslanci schválili nový název státu: Československá socialistická republika.