Ve 20. století se plně prosazovaly nové stavební konstrukce a hmoty – železobeton a sklo. Vznikaly nové reprezentační stavby, obchodní domy a prodejny, ale také kostely. Na první pohled nás zaujmou svou moderností. Při rozvoji měst byly vytvářeny rozsáhlé zahradní čtvrti s rodinnými domky v zeleni, ale také betonová sídliště na okrajích měst.

Nové budovy jsou v současnosti stavěny ve světě vyspělé techniky a spojuje se v nich umění s technikou a účelností. Důležitý je především prostor a konstrukce, nikoli tvar a výzdoba, výraz hledají architekti v jednoduchosti a účelnosti. Stavba vychází vždy od provozní stránky, zkoumá se praktické užití nového domu. Na vnější formě se podílejí i promyšlené konstrukce ze železobetonu a dalších nových materiálů. Dům už nemusí vypadat jako dům. Klidně může být jako konvička postavená dnem vzhůru.

K důležitým zásadám výstavby bytů opět patří požadavek pohodlí a duševní spokojenosti jeho obyvatele. Místo dřívějších dvorků se mezi domy umísťuje zeleň v parkové úpravě. Bytoví architekti na přání obyvatel bytu navrhují a řeší výmalby, výběr obrazů, svítidla, textilie a především nábytek. Využívá se tradiční materiál, například dřevo.

Umělci reagují na společenské a politické události. Malířství se částečně vzdalo úkolu popisovat a kopírovat skutečnost, protože nastoupila fotografie se svými dokonalými možnostmi. V uměleckých dílech můžeme vysledovat otisk umělcova prožitku, jeho nálady. V některých dílech je umělcova fantazie naprosto nezávislá na světě kolem nás.