Zikmund nehodlal město dobýt silou, nýbrž zvolil tehdy obvyklou taktiku, chtěl Prahu vyhladovět. Protože Žižka správně odhadl, že právě na to Zikmund vsadí, obsadil před jeho příchodem vrcholek hory Vítkov. Z něj bylo možné sledovat a hájit dvě důležité dopravní tepny sloužící k zásobování Prahy potravinami. Po nich se vozilo hlavně obilí.

Žižka nechal na západní části plošiny na vrcholku Vítkova vybudovat malou pevnost tvořenou dvěma sruby a příkopy jako překážky pro křižácké koně. Finta byla v tom, že přístup k pevnůstce byl pouze z východu a navíc byl úzký. Z ostatních stran se terén svažoval tak prudce, že by ho koně nezdolali. Několik set Zikmundových křižáků dostalo zdánlivě směšně lehký úkol: zlikvidovat pevnůstku na Vítkově bráněnou šestadvaceti muži v čele se Žižkou. Vojáci přebrodili tajně Vltavu a od východu zaútočili.

Jejich koně se u příkopů před pevnůstkou vzpínali a jezdci se přitom nemohli obrátit na ústup, protože se za nimi hrnuli další. Když se křižáci pokoušeli překonat příkopy pěšky, u obranné zídky je čekaly rány sudlicemi, cepy a kopími. Přesto by husité bez posily nedokázali dlouho vzdorovat. Naštěstí dorazila včas. I když prý čítala pouze padesát lidí, mezi křižáky vypukla panika a začali prchat. Mnozí se utopili ve Vltavě, další byli pronásledovateli zabiti. Zikmund sledoval celou nepodařenou akci z Letné a zlostí a zklamáním prý plakal. Nemohl pochopit, že ti otrhanci se postavili nebojácně na odpor jeho vyzbrojeným vojákům a zahnali je na útěk. A navíc jim k tomu stačily primitivní zbraně.