Myšlenky Jana Husa pochopitelně nejvíce vadily církvi. Nejprve Husa donutila odejít z Prahy na venkov. Jan Hus se zdržoval na hradech svých přátel – šlechticů. Pracoval, psal svá díla, kázal lidu ze širokého okolí. Na jeho kázáních se shromažďovaly tisíce lidí. Nakonec jej církev prohlásila za kacíře. Obvinila jej, že nechce církev napravit, ale zničit. V roce 1414 se Hus rozhodl vypravit na církevní koncil do německého města Kostnice, kde chtěl před předními církevními hodnostáři obhájit své názory na reformu církve. Přijel sem i římskoněmecký král Zikmund, do něhož vkládal Hus určité naděje. Zikmund se však otevřeně postavil na stranu katolické církve proti husitským Čechám.

Po smrti jeho bratra Václava IV. roku 1419 se Zikmund stal právoplatným dědicem české koruny. Propukly však husitské války a Zikmund nebyl v Čechách králem uznán. Roku 1420 se proto postavil do čela křížové výpravy proti husitům. Utrpěl však drtivou porážku. Stejně tak dopadla i druhá křížová výprava v roce 1422 a Zikmund už po celou dobu husitských válek do země nevstoupil. Po bitvě u Lipan roku 1434 přijal podmínky kališnické šlechty a v roce 1436 se ujal vlády v českém království. Svůj slib ovšem nedodržel. Když dal popravit husitského šlechtice Jana Roháče z Dubé, vysloužil si všeobecnou nenávist. Proto se rozhodl odejít do Vídně. Cestou do Uher však ve Znojmě zemřel. Jeho smrtí definitivně skončila vláda Lucemburků v naší zemi. V Čechách si vysloužil přezdívku „Liška ryšavá“.