Upálení Jana Husa vyvolalo v Čechách obrovské pobouření. Stouplo napětí mezi stoupenci Jana Husa, kteří si začali říkat husité, a katolíky. Husité hlásali rovnost všech lidí před Bohem a brzký příchod království božího na zemi. Kněze, kteří podle nich žili v hříchu, vyháněli násilím z kostelů a klášterů. K husitství se hlásila část šlechty, měšťanstva, ale nejvíc chudina.

V čele pražských husitů stanul kazatel Jan Želivský. Husitští kazatelé se posléze v roce 1419 postavili do čela ozbrojeného boje. Na obranu proti svým odpůrcům začali vytvářet ozbrojené houfy. Kazatel Jan Želivský za pomoci zkušeného bojovníka Jana Žižky z Trocnova a ozbrojených přívrženců zaútočil na Novoměstskou radnici v Praze. Pobili konšely, zvolili novou městskou radu a vojenské velitele – hejtmany. Nedlouho po těchto událostech umírá král Václav IV. Po jeho smrti se husitská revoluce nedala zastavit a postupně zachvátila celé České království. Velký odpor se v zemi zvedl proti nástupci Václava IV., Zikmundovi, takže ten se nemohl ujmout vlády.