Vyvraždění Slavníkovců na Libici v roce 995 bylo činem ukrutným, ať už Přemyslovci masakr sami řídili, nebo mu jen nezabránili. Zbavili se totiž svého největšího mocenského konkurenta. Na troskách vesnic zničeného rodu začal vznikat opravdový český stát. Ale mohlo to dopadnout úplně jinak.
Zatímco Boleslav I. po vraždě svého bratra Václava dobývá pro svůj rod rozsáhlá území na východě i severu, jeho syn Boleslav II. žije z vojenských úspěchů svého otce a přemýšlí jen, jak zajistit žold početnému vojsku. Bez početné družiny by byla jeho pozice velmi slabá. Vedle přemyslovského rodu se nachází druhý mocný rod – Slavníkovci. Přes jeho území vede Trstěnická stezka spojující východ se západem. Proudí tudy zlato, šperky, sůl, kožešiny i otroci. Procházející kupci odvádějí ze všeho daň do truhlic na Libici. Slavníkovci o peníze nouzi nemají, na jejich území se tyčí i stříbronosné Kutné Hory. Na jihu končí jejich území u Rokycan a na východě u Litomyšle. Državy Slavníkovců tak jsou třikrát větší než území Přemyslovců za Boleslava II. Tehdy Přemyslovci totiž ztrácejí území za hranicemi. Knížecí vojska reptají – chtějí kořist. Přemyslovci se svářejí s německými knížaty, Slavníkovci jsou s nimi zadobře. Navíc si razí vlastní mince (vévody), staví tvrze.
V roce 995 vydává saský panovník Ota III. pokyn, aby se přemyslovská a slavníkovská družina vydaly spolu s ním do války proti pohanským Obodritům. Když Soběslav Slavník řadí své muže do šiku a opouští mocné valy hradiště nad Cidlinou, každý ví, že táhne do války. Ovšem u dnešního Českého Brodu mění slavníkovské vojsko směr a točí se na Úvaly. Pochodují celou noc a za ranního šera dorazí k přemyslovskému hradišti u Vltavy. Překvapení je dokonalé. Hoří Levý Hradec i část Prahy. Slavníkovci za vítězného pokřiku shazují ženy i děti nepřítele z vyšehradské skály. Úspěch je to dokonalý, přemyslovské državy neměl kdo bránit. Slavníkovci odvážejí z pobořených hradišť truhlice cenností, stovky otroků i kmeta Boleslava II. v dřevěné kleci.
Bitva však ještě nekončí. Druhou přemyslovskou vojenskou družinu vede mladičký Boleslav III. Ten ještě nic netuší, ale jeho tisíc družiníků by mohlo výsledek zvrátit. Jistě, celá garda je podplacená zlatem z libické pokladnice, ale opatrnosti není nikdy nazbyt. Soběslavovi bratři Pobraslav a Pořej nepozorovaně proniknou u Zdětína do ležení přemyslovského vojska. V hrazeném stanu leží na lůžku Boleslav III. Pořej sekne, Pobraslav bodne a dílo je dokonáno. I když venku čeká tisíc cvičených bojovníků, k žádnému boji nedojde. Slovo si před vojáky vezme Pořej: „Chtěli jste snad umírat v Pobaltí za cizí věc? Chtěli jste, aby vás pohané upalovali pod svými duby? Ten pes vás hnal na smrt, aby se zalíbil Sasům. Nyní je sám mrtev a vy jste bez pána. Přijměte slavníkovský rod za svůj a vaše sláva bude věčná!“ Stačí chvíle rokování a podplacení předáci mají jasno. Bojují za žold a bohatství Přemyslovců se rozplynulo, jejich rod vymřel, hradiště jsou vypálená. A Slavníkovci mají peněz dost. Za chvíli vojáci provolávají slávu novým pánům.
Je 28. září a na Levém Hradci, v Libici nad Cidlinou, Mladé Boleslavi či Kuřimi bijí zvony. Vyzvánění nad českou kotlinou se ozývá na připomínku dne, kdy byl zabit Václav, ten nejčistější. Svatořečení toho, kdo dobře vycházel se Sasy i Slavníkovci, je mistrovským diplomatickým kouskem biskupa Vojtěcha. Jedná se o symbol obětování a zbytečně prolité bratrské krve, varování příštím generacím.
Je zapotřebí spravovat velkou zemi. Soběslav rozdělí správu rovným dílem mezi bratry. Čáslav dostal hradiště v Doudlebech, aby spravoval jih Čech, Pobraslav západ s Plzní, aby zabezpečil cesty do Němec. Peřeji připadla celá Morava. Vojtěch zakládá kláštery a stará se o blaho a duše křesťanů. Ještě je tu mladičký Spytimír. Ten je spíše dobrodružným cestovatelem. Zatím vyjednává obchodní styky s Kyjevskou Rusí a Byzancií. Soběslav Slavník je Němci a Poláky korunován roku 998 na českého krále. Buduje nové hlavní město. Ponese jméno Nymburk. Země vzkvétá, protože nebohatne z bojů a válek, ale z mezinárodního obchodu. Po deseti letech jsou slavníkovské Čechy srdcem středoevropského trhu. Na vyšehradský masakr Přemyslovců se vzpomíná jako na slavný den svržení tyranů.