Česká kněžna Drahomíra si moc klidu neužila a ani druhým ho nedopřála. V patnácti je dědičkou jednoho z nejmocnějších vůdců Polabských Slovanů – pohanského kmene Stodoranů. Byla vybrána za manželku českého knížete Vratislava. Nejprve ji pokřtí. Po svatbě Drahomíra porodí dva syny – Václava a Boleslava. Na výchově obou mladých mužů se od začátku výrazně podílí jejich babička, kněžna Ludmila.
Tehdejší doba není příliš příznivá. Zemi trápí zdrcující povodně a následující hladomory decimují obyvatele. Kníže Vratislav umírá za nejasných okolností. Kmenové shromáždění rozhodne, že moc se rozdělí mezi Drahomíru a Ludmilu. Babička bude do plnoletosti vychovávat budoucího knížete Václava a Drahomíra bude zatím vládnout.
Drahomíra sice touží po moci, ale zároveň má strach, aby Ludmila jejího syna nezpracovala a nezměnila k nepoznání. Pobožná Ludmila totiž svěřila Václava kněžím. (Ten, jenž by měl být knížetem, byl zkažen od kněží a od mé tchyně a jest jako mnich!) Ludmila navíc trpěla díky kostním nárůstkům na vnitřní straně lebky častými bolestmi hlavy, záchvaty vzteku a změnami nálad. Na celém obličeji jí navíc rostlo ochlupení.
Neshody obou žen vrcholí při rozhodování nad mezinárodní situací. Ludmila chce české země udržet v područí Bavorska, Drahomíra prosazuje spolupráci se Saskem, i když riskuje omezení nezávislosti Čech. Navíc se Drahomíře zdá, že Ludmila v rukách shromažďuje příliš moci. Až třináctiletý Václav usedne na knížecí stolec, bude poslouchat tu, která na něj má největší vliv – babičku Ludmilu.
Ludmila tedy opouští Prahu a stěhuje se na hrádek Tetín. Drahomíra ji ovšem okamžitě podezírá, že buduje druhé mocenské centrum. Rozhoduje se k zoufalému činu. Je ji třeba zabít! Nemůže důvěřovat českým vojákům, proto oslovuje dva švédské Vikingy, které zdědila po svém muži. Vikingové se vloudí k noclehu na Tetín. O půlnoci vylomí dveře do Ludmiliny ložnice, nechají ji pomodlit a uškrtí ji jejím vlastním závojem (pokud by prolili krev, stala by se mučednicí). Drahomíra se tak stává jedinou paní české země a navíc jedinou poručnicí svých synů. Pustí se do boje se saským králem, protože nechal vyvraždit její pohanský rod. Vyprovokuje politickou bouři a na knížecí stolec je okamžitě dosazen Václav. Ten dojedná mír a svou matku vyžene ze země. I když jí zanedlouho dovolí vrátit se zpět, vliv v Čechách se jí už získat nepodaří.
Václav nechá převézt tělo své babičky do Prahy, kde ji nechá pohřbít v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě. A Drahomíra se dává na pokání. Brání Slovany proti Němcům, kritizuje latinskou liturgii. Proto ji němečtí kněží nemohou přijít na jméno a šíří zvěsti o jejích paktech s ďáblem. A v jejím životě ji už štěstí nečeká. Mladší syn Boleslav zavraždí svého bratra Václava. Drahomíra objímá s pláčem mrtvé tělo svého syna. Boleslav pochopí, že jeho rozhodně podporovat nebude. Už to není ona krutá a nenávistná panovnice, ale žena, která přišla úplně o vše. Aby Boleslav nezabil i ji, prchá ze země. Mizí kdesi v Chorvatsku, kde o pár let později umírá. V osamění a zavržení. Prý se pod ní rozevřela zem a ona se propadla do pekla.