Podle legendy se narodil pod dubem na jednom ze dvou trocnovských dvorů. Vladykové s rudým rakem ve stříbrném poli se objevují až ve 14. století. Nejednalo se o rodinu zvlášť vyvýšenou. Tito šlechtici nebyli svým postavením a majetkem příliš vzdáleni od schopnějšího sedláka. Rod Žižků pracoval u královského dvora. Asi v jedenácti letech Janovi někdo zasekl sečnou zbraň do hlavy. Docela dobře se z toho oklepal, přišel o jedno oko a měl lehce zdeformovanou tvář. V roce 1378 je Janovi osmnáct. Je přítomen jako svědek u dlužních úpisů, prodejních smluv a závětí. Jeho rod se masivně zadlužil u lichvářů z Českých Budějovic. O pět let později se žení s Kateřinou, prodává půdu, kterou dostala jeho žena věnem.

Začátek 15. století je poznamenán řadou sporů mezi králem Václavem IV. a panskou jednotou. Ta odmítala nejen styl vládnutí svého krále, ale i přílišné zvýhodňování králových přátel z řad nízké šlechty. Panská jednota měla převahu – podařilo se jí zabít některé královy favority, krále dokonce dvakrát unesla. Ekonomické těžkosti, boje mezi šlechtici, napjatá atmosféra, kdy leckdo očekával konec světa (papežů bylo hned několik najednou). V českých zemích se rozmohlo banditství a zemští škůdci.

Kolem roku 1408 vyhlásil Jan Žižka nepřátelství městu České Budějovice a Rožmberkům. Vstoupil do skupiny Matěje Vůdce. Společně přepadali a loupili. Tlupa pracovala i pro jiné bohaté šlechtice, možná že i pro krále. Po Žižkově boku působili i další významní válečníci, například Jan Sokol z Lamberka. Toho si Václav IV. později vybral jako vrchního zemského hejtmana, jenž se staral o ochranu celého království. Jan Sokol se zúčastnil roku 1410 bitvy u Grunwaldu, kde přispěl k polskému vítězství a spřátelil se s polským králem.

Jan Žižka načerpal jako bandita neocenitelné zkušenosti. Uměl dokonale využít terén, vozy i moderní palné zbraně. Roku 1409 se za něj postavil král Václav, který poslal městu České Budějovice i Jindřichu z Rožmberka jasný vzkaz – vše Janu Žižkovi odpouští a oni by měli taky. Jan měl totiž u dvora řadu příbuzných v různých funkcích, kteří se za něj přimluvili. Jan přichází do Prahy, stává se panošem u dvora. Seznamuje se s myšlenkami Jana Husa a dalších reformátorů. Po Husově upálení setrvá u dvora, k revoluci se přidá činy v roce 1419.

Žižkovo první tažení vede z Prahy na Plzeň, kterou obsadí. Drtivě vítězí i v jejím okolí. V každé bitvě, i v těch následujících, se dokonale přizpůsobí situaci, využije terén a výtečnou morálku svých bojovníků. V bitvách nikdy nepochybí, vždy zvítězí. Jako člověk je velmi tvrdý – nechá upálit sektáře, po dobytí Prachatic pobije všechny muže. Znesváří se s Prahou i s Táborem a odejde do východních Čech. Konflikt se tak i jeho zásluhou vyhrotí tak, že se jednotlivé frakce husitů bijí mezi sebou. Situaci zažehná až společně domluvená výprava na Moravu. Během ní Žižka při obléhání Přibyslavi na komplikace při zánětu umírá.