Po bitvě na Bílé hoře se císař Ferdinand II. rozhodl krutě vypořádat s českými povstalci. Pátého dne po bělohorské porážce podepsalo více než dvě stě šlechtických účastníků povstání žádost císaři o odpuštění. Ferdinand II. však odmítl všechny prosby o milost a rozhodl se se souhlasem dvora vůdce rebelů exemplárně potrestat. V Čechách vynesl mimořádný soud 33 rozsudků smrti, z nichž 27 bylo vykonáno.

21. června 1621 dal Ferdinand II. popravit před pražskou Staroměstskou radnicí 27 vůdců českého povstání. Rodinám popravených i dalším účastníkům, kterým se podařilo zachránit život útěkem ze země, zabavil veškerý majetek. Statky, zámky a paláce přidělil svým věrným za dobré služby. Do českých zemí tak přicházeli cizí šlechtici a generálové. Němčina začala být užívána jako rovnoprávný jazyk s češtinou. Císař uzákonil dědičné právo Habsburků na český trůn a jediné povolené náboženství – katolické. Tisíce lidí, jež se nechtěly podřídit a přestoupit na katolickou víru, musely opustit svou vlast a odejít do ciziny. Tak byla fakticky dovršena přeměna stavovského státu v absolutistický, ve kterém má neomezenou moc císař.