Slované žili v nevelkých vesnicích po několika domech. V takové osadě bydlelo 40 až 50 obyvatel, kteří obdělávali půdu v okolí. Kromě práce na poli museli vyrábět také všechno ostatní, co k životu potřebovali – zpracovat vlnu, příst len, tkát látky, stavět obydlí, plést košíky, vypalovat keramiku, vyřezávat ze dřeva nádobí a nářadí. Obyvatelé vesnice si své výrobky vyměňovali mezi sebou, provozovali výměnný obchod. Osady se v krajině seskupovaly ve shluky. V Čechách například u Loun v Poohří, na Moravě na Břeclavsku.

V případě nebezpečí hledali všichni obyvatelé z osady útočiště na blízkém hradišti spolu s obyvateli dalších okolních vesnic. Slované uctívali řadu přírodních božstev: Perun měl v dobách válek zajistit vítězství a chránit ty, kteří šli do války. V dobách míru byl bohem deště, bouře, hromu a blesku. Zajišťoval vláhu potřebnou pro dobrou úrodu. Svantovít byl bohem slunce a ochrany polí. Veles ochraňoval stáda. Bohyně Mokoš zosobňovala vlhkou, úrodnou a plodnou zemi a Morana byla ztělesněním smrti a zimy. Kolem osady si Slované budovali plot, kterým byl vymezen jejich prostor a který je měl také chránit před nepřízní bohů.