Přestože z řady měst se na pomoc povstalcům vypravily studentské legie, povstání bylo převážně pražskou záležitostí. Nemělo jednotné vedení, ani nebylo příliš promyšlené. Proto docházelo často ke zmatkům. Císařská armáda začala postupně dobývat jednu barikádu za druhou. Řemeslníci, studenti i dělníci se sice statečně bránili, ale chyběl jim dostatek zbraní a střeliva. I když bylo postaveno asi 400 barikád a bojovaly na nich často také ženy, porážka povstání byla otázkou několika dní.

Císařská armáda použila k potlačení revoluce dělostřelectvo. Začala ostřelovat Staré Město. Děla umístěná na Petříně způsobila obrovský požár. Obavy z dalšího tvrdého postupu armády, která hrozila zničením Prahy, vedly pražské měšťany, aby přijali tvrdé kapitulační podmínky. Povstání tedy bylo 18. června poraženo. Mnozí účastníci byli zatčeni a potrestáni. Někteří z povstalců byli uvězněni na hradě Špilberk v Brně. Proto se Špilberku často říká vězení národů. Pronásledování neunikli ani čeští vlastenci. Naděje Čechů na částečnou samostatnost v rakouské říši byly pohřbeny. Jediným úspěchem revolučního roku 1848 bylo zrušení roboty a poddanství. Poddaní se změnili v občany, a tak byly odstraněny poslední pozůstatky středověku.