Ještě v 18. století převládaly společenské vztahy, které byly založeny na nadvládě šlechty a církve. Postupně se stále více začínalo prosazovat měšťanstvo. Rozvíjela se řemeslná výroba i obchod, docházelo k novým vědeckým objevům. Do zemědělství i řemeslné výroby se zaváděly nové vynálezy.

Marie Terezie začala po mnoha prohraných válkách prosazovat změny ve svém státě. V rozumné osvícenské vládě pokračoval i její syn Josef II. Osvícenská doba sice nepřinesla úplnou svobodu a volnost, ale jejím přispěním se z nevolníků stávali svobodní občané. Reformy se však jen postupně promítaly do života prostého lidu na venkově.

Na konci 18. století a v první polovině 19. století došlo k národnímu obrození. Vlastenci vystupovali na obranu české vlasti, začali vydávat české knihy, hrát divadelní hry v češtině. Velkou roli sehrála také muzea. Na národním obrození se stále více podíleli prostí lidé – zakládali ochotnická divadla, čtenářské spolky a vlastenecké kroužky.