Hlavním pracovním nářadím havíře bylo hornické kladívko – želízko, na jednom konci špičaté, a tupý mlátek, kterým se želízko zaráželo do skály. Měkká hornina se dobývala špičákem, nástrojem s dlouhým hrotem. Kopáč – trojhranná ostrá motyka zvaná též krace – sloužil k odklízení či přihrnování rubaniny. Narubaná hornina se nakládala do neciček vydlabaných z jednoho kusu dřeva, které horník buď nesl, nebo táhl za sebou přivázané na provaze. Kromě neciček sloužila k tomuto účelu dřevěná kolečka nebo bedny.

V další fázi se materiál překládal do okovů, proutěných košů nebo měchů z volské kůže a vytahoval se na povrch. Pro svislou dopravu na malé vzdálenosti se používaly hašply – vrátky, které obsluhovali obvykle dva hašplíři. Vrátkem se vytahovaly náklady o hmotnosti do 70 kg. U hlubších šachet se stavěly důlní žentoury, neboli trejvy. Základní součástí trejvu je svislý hřídel, v jehož horní části je lanový buben, v dolní části vodorovně zasazené trámky, ke kterým se připřahovaly koně. Hřídel se otáčel v železných čepech, z nichž jeden byl zapuštěn do země, druhý byl ukotven v trámech v horní části stavby. Lano bylo od bubnu vedeno přes kladku nad šachtu. Celé zařízení bývalo kryto šindelovou střechou.